Úterý 12.12.2017

Kostel a klášter

Přítomnost minoritů v Krnově

Minorité v Krnově

Minorité připutovali do Krnova nejpravděpodobněji z vůle Přemysla I., ratibořského vévody a pána na Krnovsku, v roce 1273. Dokud nad Krnovem vládlo Přemyslovo potomstvo, žili bratři v bezpečí a míru, ale po smrti poslední Přemyslovny, vévodkyně Barbory, se vlády nad Krnovskem ujímá její zeť Jiří z Šelenburku, který následně v r. 1523 prodal toto vévodství braniborským markrabatům z rodu Hohenzollerů. Tehdy začali naši bratři zakoušet velké těžkosti.

Největší rozkvět a význam zažil krnovský konvent v letech 1406-1467, kdy se stal sídlem česko-polských provinciálů. Konaly se zde provinční kapituly a provincie čítala padesát pět klášterů od Chebu po Červenou Rus. To znamená, že se klášter z hlediska postavení společensko-politického a náboženského stal centrem obrovského celku spojujícího západ Evropy s východem. Musel také splňovat určité standardy z hlediska stavebního. V té době zde sídlili tří provinciálové: dva Mikulášové z Krnova a Svatomír z Krnova. Bratři této provincie nejednou pracovali v „diplomatických“ službách papežů i vládců, plnili funkce zvláštních legátů a prostředníků v kontaktech mezi západem a východem. Známá je např. výprava do Číny. Ale především to byli oni, kdo budovali evropskou civilizaci, postavenou na křesťanských základech, přímo v srdci člověka.

V době vlády luteránských Hohenzollerů byli bratři z Krnova z města vyhnání a zpět se vrátili až po bitvě na Bílé hoře, kdy Ferdinand II. učinil krnovským pánem knížete Karla Liechtensteina. Zastihli zde zničený kostel i klášter – stavby totiž byly v uplynulých letech proměněny na sýpku, zbrojnici, nemocnici a mincovnu. Zkázu dokončil požár v polovině XVI. stol. Za P. Barnabáše – prvního kvardiána po návratu do Krnova – obnovili bratři klášter i kostel, ale doba byla stále ještě příliš bouřlivá a protestantská strana silná. Teprve za druhého kvardiána a děkana, P. Kornelia Ottweilera (1636-1679), se situace začala pozvolna měnit. Bylo to spojeno s úsilím a poté i s realizací plánu vybudovat na Cvilíně (hora na městem) kostelík zasvěcený Svatému Kříži a Matce Boží Bolestné. Veškerá povolení a finanční prostředky nutné k realizaci tohoto předsevzetí získal iniciátor stavby P. Kornelius, avšak realizace se již nedožil. Kostelík postavil až jeho nástupce P. Damián.

Oltářní obraz Panny Marie Bolestné namaloval místní malíř Heinrich Tauber jako výraz prosby za uzdravení své dcery Barborky. Po deseti letech namaloval druhý, nyní již jako díkůvzdání za její uzdravení. Od té chvíle začalo obyvatelstvo města i celého širokého okolí přicházet na Cvilín ve velkých počtech a ze Cvilína se stalo poutní místo, na němž začali poutníci nacházet porozumění a pochopení ve svých bolestech, přičemž si odtud často odnášeli vnitřní uzdravení a někdy i vnější.

Dík souhlasu Jeho Milosti Wolfganga kardinála de Schrattenbach, olomouckého biskupa, byl dne 8. července 1722 položen na Cvilíně základní kámen nového kostela, protože dosavadní kostelík už svou velikostí sílícímu zájmu poutníků nepostačoval. Nový kostel mohl být vystavěn během šesti let především díky štědrosti knížete Josefa Liechtensteina, známého obchodníka Kašpara Taunera a mnoha jiných dárců a také díky umění a pílí věhlasného architekta a stavitele Georgia Ganse. Dne 7. července 1728 už v něm byla sloužená tehdejším provinciálem Reymundem Hoffmannem první slavnostní bohoslužba. Dne 16. září 1731 byl náš kostel vysvěcen olomouckým biskupem, Jeho Eminencí kardinálem Schrattenbachem a zasvěcen Panně Marii Bolestné. Tento olomoucký biskup, který byl našemu řádu velmi nakloněn, pak velkoryse stanovil, abychom zde mohli o všech velkých svátcích v průběhu celého roku sloužit mše svaté a jiné bohoslužby podle našeho uvážení.

Zatím ve městě klášterní budova chátrala, proto byla v roce 1730 za kvardiána Lazara Schopera stržena, načež byla zahájená stavba kláštera nového, aby byla za kvardiána Wolfganga Burgera v roce 1734 stavba s Božím přispěním dokončena. Ale již v roce 1741 byl konvent podle údajů z té doby zcela vydrancován Prusy. Později, při odchodu pruských vojsk z Krnova v roce 1778, zachvátil velkou část města a s ním i náš klášter a kostel velký požár, avšak díky císařovně Marii Terezii a almužnám shromážděným našimi bratry v Rakousku, Čechách a na Moravě bylo vše zase zdárně obnoveno.

Díky sporům o zřízení nové farnosti v Krnově pod správou našich bratří a závisti dosavadního krnovského faráře byl 3. srpna 1786 poutní kostel na Cvilíně zrušen a odsvěcen, ale po devíti letech, kdy zde byla zřízená nová kolonie Mariánské Pole, mohl kostel opět začít sloužit svému účelu, ovšem nikoliv už pod správou minoritů, leč pod správou diecézního duchovenstva. Správu a vlastnictví kostela jsme opět získali v roce 1942 díky úsilí tehdejšího kvardiána P. Wolfganga Kleina. Krátce na to – na konci druhé světové války v květnu 1945 – byl kostel velmi poškozen, nicméně po válce byl novým kvardiánem P. Šebestiánem Vavrečkou zase obnoven a olomouckým světicím biskupem Dr. Zelou dne 13. září 1947 rekonsekrován.

Klášter a kostel v městě byly během 19. stol. až do poloviny XX. stol. udržovány z pedagogické činnosti bratří a zemědělské půdy, na níž bratři hospodařili.

V roce 1950, v rámci Akce K, byli bratři internování a všechen majetek byl zabaven ve prospěch státu, řeholní řády byly v Československu zrušeny a mnozí bratří vězněni pod záminkou protistátní činnosti a maření dohledu státu nad církvemi.

V klášteře byl zřízen ústav pro mentálně postižené dětí, později domov důchodců a nakonec byl přestavěn na hotel. Po sametové revoluci v roce 1990 nám byl kostel navrácen, v roce 1991 klášter a v roce 1994 i také poutní kostel na Cvilíně.

Po dlouhém období totality, v náporu neomarxismu a nových myšlenkově-kulturních proudů založených na hédonismu, gender myšlení apod. se potýkáme s nedostatkem povolání a někdy též se ztrátou orientace v rychle se měnícím světě. Jsme si ale vědomí, že momentální situace nemůže být překážkou k tomu, abychom nenavazovali na skvělou historii našeho řádu na tomto území, nepřijali výzvu doby a nepokračovali v úsilí o upevnění křesťanských kořenů.

 

o. Josef Goryl OFMConv.

Vydáno:3.3.2012 Zobrazeno:1916

Kontakt

Konvent minoritů v Krnově
Štursová 85/2
794 01 Krnov, Czech Republic
tel.: +420 595 171 332
e-mail: krnov@minorite.cz

 
Konvent Minoritů v Krnově | Štursova 2, 794 01 Krnov | Tel.: +420 595 171 332 | krnov@minorite.cz