Kostel a klášter

Malé společenství bratří, které se vytvořilo kolem sv. Františka, dostalo v roce 1209 ústní potvrzení papeže Inocence III. a se zápalem začalo hlásat Evangelium. Nejprve v nížině Spoleto a pak na různých místech Itálie, což byl důvod přílivu nových povolání z různých vrstev společenství. Bratři obývající periferie měst ve dne hlásali Boží Slovo a v noci se oddávali modlitbě.  Dvakrát do roka se setkávali na kapitulách, aby se poradili a organizovali rychle se zvětšující společenství. Na první generální kapitule v r. 1217 se řád rozdělil na 12 provincií. V roce 1220 se František vrátil z Egypta, aby zamezil šířícím se změnám v řádu. Aby se to neopakovalo, poprosil kardinála Hugolina o patronát nad řádem. Postaral se také o ustanovení noviciátu, o ustanovení nového generálního ministra v osobě br. Eliáše a redigování řehole (Non bullata – 1221), kterou však později přepracoval.

 Minorité v Krnově Minorité připutovali do Krnova nejpravděpodobněji z vůle Přemysla I., ratibořského vévody a pána na Krnovsku, v roce 1273. Dokud nad Krnovem vládlo Přemyslovo potomstvo, žili bratři v bezpečí a míru, ale po smrti poslední Přemyslovny, vévodkyně Barbory, se vlády nad Krnovskem ujím

Dějiny kostela Narození Panny Marie jsou spojeny s klášterem. Výzdoba dnešního kostela je rokoková a pochází z šedesátých let 18. století. Především impozantně na návštěvníka působí fresková výzdoba pocházející od malíře Josefa Sterna. I když ta byla v osmdesátých létech 19. století přemalovaná malířem Duchoslavem,

Podle tradice klášter vznikl v roce 1273. Počátky fundace byly zřejmě skromné, ale už v první polovině 14. století zde nacházíme dobře fungující klášter i kostel. V 15. století se zde konaly dvě provinční kapituly a sídlili zde provinciálové Českopolské provincie. V roku 1523 vévoda braniborský Jan z Ansbachu uvedl do města reformaci a vyhnal minority z kláštera. Po bitvě na Bílé Hoře císař Ferdinand daroval krnovsko knížeti Karlu Lichtenštejnovi a ten v roce 1623 klášter opět navrátil Řádu.